Jmenuji se Markéta Smrčková, pro kamarády Maky, a narodila jsem se ve Vyškově dne 8. května 1989. Celých 21 let jsem bydlela v Prostějově, kde jsem navštěvovala základní školu Dr. Horáka a musím říct, že občas to bylo peklo na zemi. Spolužáci mě brali jako člověka, který se nerad zapojuje do jejich „úžasných“ her v podobě házení salámu na zeď, křídové bitvy nebo stříhání vlasů druhým. Nikdy jsem jejich humor nechápala a pro okolí jsem se tak stala zvláštní.
Odjakživa jsem měla svůj svět. Mamina na mě měla velký vliv, co se týče volnočasových aktivit. Ráda plete, šije, vyšívá, tvoří z hlíny, kreslí a podobně. Já jsem už od malička též ráda kreslila, navrhovala šaty pro panenky a plyšové medvídky, a vyšívala si dečky. Byla jsem ráda sama a věnovala jsem se tomu, čemu jsem chtěla já, a ne tomu, co ode mě očekávalo okolí.
Jako střední školu jsem si v roce 2005 vybrala Oděvní průmyslovou, kde jsem se věnovala svému největšímu koníčku – kreslení. Je jasné, že jsem tam jenom nekreslila, ale musím říct, že mi tahle škola dala hrozně moc. Taky mám doma pár svých výtvorů (kalhoty, kabát, šaty, sukně apod.) a z hodin výtvarného umění horší, ale i lepší kousky. Neustále jsem se snažila zdokonalovat se, takže jsem si kupovala různé tituly knížek, jak bych měla při kreslení postupovat, jaké techniky existují a chtěla jsem najít svůj směr, svou cestu! Není to nic jednoduchého, ale jde to!
Když jsem úspěšně složila maturitní zkoušku, čekalo mě volno a otázka, co dál? Přes prázdniny jsem sice měla brigády, ale chtěla jsem nějak zúročit svůj UM. Naskytla se mi příležitost ve školní družině, kde jsem pro dětičky kreslila obrázky na zdi, ať už to byl Medvídek Pú nebo Hledá se Nemo. Než jsem nastoupila na bakalářské studium, dostala jsem další nabídku – kreslit v soukromé školce. Tohle byla ta příležitost, na kterou jsem čekala! Konečně jsem mohla všem ukázat, co ve mně je, protože se kresby objevily i v místním tisku jako DOBRÁ reklama pro ředitelku školky.
Když jsem úspěšně složila maturitní zkoušku, čekalo mě volno a otázka, co dál? Přes prázdniny jsem sice měla brigády, ale chtěla jsem nějak zúročit svůj UM. Naskytla se mi příležitost ve školní družině, kde jsem pro dětičky kreslila obrázky na zdi, ať už to byl Medvídek Pú nebo Hledá se Nemo. Než jsem nastoupila na bakalářské studium, dostala jsem další nabídku – kreslit v soukromé školce. Tohle byla ta příležitost, na kterou jsem čekala! Konečně jsem mohla všem ukázat, co ve mně je, protože se kresby objevily i v místním tisku jako DOBRÁ reklama pro ředitelku školky. 
14. září 2009 jsem nastoupila na Univerzitu Tomáše Bati, obor logistika a management. Ze začátku to bylo těžké, ale teď si říkám, jak rychle to uteklo! Rozšířila jsem si své znalostní okruhy a také okruhy přátel a známých. Na škole jsem se také seznámila s mým současným partnerem, se kterým jsme 5. ledna 2013 oslavili 3tí výročí našeho vztahu.
Uvědomila jsem si, že bych tady mohla zkusit štěstí a ukázat svým přátelům, co umím. Nejdříve mě popadl strach, co na to řeknou, jak budou reagovat a co si o mě budou myslet? Budu pro ně divná nebo pochopí, že ve mně doopravdy něco je? A tak jsem přišla k první zakázce... Konečně se mi vrátily ty hodiny samostudia! V ten moment mi bylo jedno, co si o mně mysleli spolužáci na základní škole, byli to jen hloupí puberťáci a záviděli mi, že umím něco víc než oni!
Uvědomila jsem si, že bych tady mohla zkusit štěstí a ukázat svým přátelům, co umím. Nejdříve mě popadl strach, co na to řeknou, jak budou reagovat a co si o mě budou myslet? Budu pro ně divná nebo pochopí, že ve mně doopravdy něco je? A tak jsem přišla k první zakázce... Konečně se mi vrátily ty hodiny samostudia! V ten moment mi bylo jedno, co si o mně mysleli spolužáci na základní škole, byli to jen hloupí puberťáci a záviděli mi, že umím něco víc než oni!
Když jsem úspěšně složila státní závěrečnou zkoušku a získala titul Bc., chtěla jsem pokračovat dál, ale nějak mi nebylo souzeno. Prostě jsem si vybrala blbě a vojenská škola v Brně nebyla nic pro mě.. Od 3. ledna 2013 jsem zaměstnaná jako pracovnice personalistiky a finančních činností v TESCO STORES a.s. v Prostějově.
A proč jsem se zúčastnila projektu "Tomáš hledá ILUSTRÁTORA"? Protože autor je moc sympatický a příjemný človíček, i když se neznáme osobně. Jeho jak tyto tak další www stránky s ukázkami tvorby mi byly inspirací a je mi obrovskou ctí spolupracovat na něčem tak úžasném, jako je a BUDE tato sbírka básní!
Tomi, nejenom na pohled, ale i uvnitř jsi nádherná osoba a já jsem pyšná, že jsi takový, jaký jsi a nestydíš se za to!!!
Tomi, nejenom na pohled, ale i uvnitř jsi nádherná osoba a já jsem pyšná, že jsi takový, jaký jsi a nestydíš se za to!!!
Markéta Smrčková obrazově znázornila kapitolu LÁSKA K ŽENÁM
a báseň CHCI (kresba básně zůstává překvapením knihy).
Žádné komentáře:
Okomentovat