Soňa Hubáčková

Jmenuji se Soňa Hubáčková, někdy přátely nazývaná Endžílou nebo Lomikarem. Jsem křtěná Vltavou, neboť jsem se narodila v Praze, kde stále doteď žiji. Kdy se tak stalo si však nechám jako tajemství, neboť bych všem ostatním kreslířům včetně autora knihy mohla dělat babičku.

Malování mě naplňovalo již v dětství, proto, když jsem se pak měla rozhodovat, kam jít na školu, jsem si podala přihlášku na výtvarnou školu. Talentové zkoušky jsem úspěšně zvládla, na školu jsem se však nedostala z důvodu vysokého počtu zájemců. To mě tak ranilo, že jsem nad kreslením a malováním zanevřela a zvolila jsem jinou cestu - vystudovala jsem nakonec střední ekonomickou školu, v jejímž oboru jsem zůstala dodnes, ač jen jako OSVČ, ale aspoň mám svou jistotu, když se práce v dnešní době tak těžko shání. Mou náplní práce tedy je správa soukromých domů od zajišťování řemeslnných prací po různé výpočty, vyúčtování a vlastní vyúčtování. Tahle práce mě sice živí, ale začala jsem si stále častěji vzpomínat na svou zálibu z dětsví, kterou bylo právě kreslení.

Našla jsem si tedy na internetu kurz malování, který od roku 2007 pravidelně navštěvuji. Od té doby, jako by šlo všechno naprosto samo. Dík internetu jsem si našla nějaké galerie, kam se mohli přihlásit i amatéři, a zapojovala jsem se do každé malířské (většinou charitativní) soutěže. Měla jsem radost, když jsem mohla pomoci někomu tím, že jsem věnovala svou kresbu do dražby, z jejíhož výnosu se pak pomáhalo nemocnicím, ranči Loučka, Hospicu apod.

Brána se mi otevřela díky sociální síti FaceBook, která mi nabízela obrovské možnosti a neváhala jsem se přihlásit do každé soutěže, která se zde ukázala. Tak jsem samozřejmě narazila i na projekt "Hledá se ILUSTRÁTOR do mé nové knihy" od Toma Leryho.

Jelikož jsem nějakých úspěchů v podobě dvou desítek výstav a prodaných velkého množství obrazů dosáhla, řekla jsem si: "Proč se nezapojit i do této soutěže?" Mnoho obrazů jsem samozřejmě i věnovala a i to považuji za úspěch, neboť mám radost, když se můj obrázek někomu natolik líbí, že je ochoten pověsit si ho na zeď do svého obýváku. Miluji zvířata, nejvíce koně a pejsky, proto mou předlohu nejčastěji tvoří právě tato zvířata.

Na druhou stranu je pro mne obtížné nakreslit lidské tělo nebo architekturu. Právě proto jsem Tomovu výzvu přijala, ač autor knihy vyžaduje právě samotné portréty či tělo s trochou fantazie. Chtěla jsem zjistit, kde jsou mé hranice a zda se výběrem z tak velkého množstí zájemců prokopu až k vydané knize, kde naleznu své obrazy. Doufala jsem, že se snad historie z dětsvtí opakovat nebude, ale i kdyby ano, už samotná příležitost se do něčeho takového zapojit mě nadchla.

Nemám školy a nebudu je mít. Neumím to, co dokážou vystudovaní umělci, ale možná proto mám mnohem větší radost z obrázků a to nejen svých. Moc fandím mladým lidem a ráda bych jim poradila: "I když se na svou vysněnou školu nedostanete napoprvé, nepřestávejte kreslit a malovat. Zkoušejte to znovu a znovu, dokud se smůla neunaví a nepustí před sebe štěstí, které se přeci jen u vás nakonec zastaví!" Jsem moc ráda, že jsem se dostala do pětky ilustrátorů a už teď se na knihu těším.

Soňa Hubáčková obrazově znázornila
kapitoly SEXUÁLNÍ VÁŠEŇ, SMÍCH a AMOR
a básně VÁŠEŇ a BAROKO (kresby básní zůstávají překvapením knihy).

Zpět k ilustrátorům                                                                        Zpět na hlavní stránku